Přeskočit na obsah

Tenis na Letních olympijských hrách 1912

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tenis na Letních olympijských hrách 1912
Datum5.–12. května 1912 (hala)
28. června – 5. července 1912 (venku)
Ročník5.
MístoÖstermalms IP
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Povrchantuka (venku) / dřevěný povrch (hala)[1]
Počet82 tenistů (69 mužů / 13 žen) ze 14 zemí
Vítězové zlaté medaile
mužská dvouhra
Jižní Afrika Charles Winslow
ženská dvouhra
Francie Marguerite Broquedisová
mužská čtyřhra
Jižní Afrika Harold Kitson / Charles Winslow
smíšená čtyřhra
Německá říše Dorothea Koringová / Heinrich Schomburgk
mužská dvouhra v hale
Francie André Gobert
ženská dvouhra v hale
Spojené království Edith Hannamová
mužská čtyřhra v hale
Francie Maurice Germot / André Gobert
smíšená čtyřhra v hale
Spojené království Edith Hannamová / Charles Dixon
Tenis na letních olympijských hrách
1908
1920 >

Tenis na Letních olympijských hrách 1912 ve Stockholmu měl na programu osm soutěží, nejvíce v historii olympijského turnaje. Odehrány byly mužská dvouhra a čtyřhra, ženská dvouhra a smíšené čtyřhry, venku i v hale. Na programu tak chyběl pouze ženský debl.

Jednalo se o druhý a současně poslední ročník olympijského turnaje, který hostil halové soutěže. V důsledku první světové války se další hry uskutečnily až v roce 1920.

Olympijský turnaj

[editovat | editovat zdroj]

Halový turnaj na krytých dvorcích s dřevěným povrchem probíhal mezi 5.–12. květnem 1912, jakožto zahajovací disciplína olympijských her. Venkovní soutěže na antukových dvorcích se uskutečnily od 28. června do 5. července 1912.[2][3] Turnaj se odehrál v areálu Östermalms IP, dokončeného v roce 1906. Plán olympiády přinesl rekonstrukci, aby se v něm mohly konat venkovní i halová část.[4]

Šest států – Švédsko, Velká Británie na Letních olympijských hrách 1912, Dánsko, Australasie, Francie a Čechy, vyslaly do halového turnaje celkem dvacet dva reprezentantů. Jediným australasijským olympionikem v něm se stal Novozélanďan Anthony Wilding, který představoval úřadujícího wimbledonského vítěze. Z turnaje si odvezl bronzovou medaili.[5] Úvodní zápasy byly odehrány 5. května. Wildinga v semifinále vyřadil britský hráč Charles P. Dixon.[6] Zlatý kov připadl Francouzi André Gobert po finálové výhře nad držitelem stříbrné medaile Dixonem, když v zápase neztratil ani jeden set.[7]

Do venkovního turnaje nastoupilo sedmdesát účastníků z dvanácti států. Žádného reprezentanta však nevyslala Velká Británie pro paralelně hraný grandslam ve Wimbledonu 1912. Olympijský organizační výbor odmítl posunout datum stockholmské události i přes žádost britských autorit. Významní hráči, včetně Anthonyho Wildinga, Andrého Goberta a Arthura Gorea, tak odmítli startovat na olympiádě a zvolili účast ve Wimbledonu.[8] Zlato a stříbro si v mužské dvouhře rozdělili Jihoaričené Charles Winslow a Harold Kitson, když první z nich triumfoval po setech 7–5, 4–6, 10–8 a 8–6.[9] Tato dvojice vytvořila pár do mužské čtyřhry, kterou vyhrála. Stříbrné kovy si odvezli poražení finalisté Felix Pipes a Arthur Zborzil z Rakouska.[10] Šampionkou ženského singla se stala Francouzka Marguerite Broquedisová, jež v boji o zlato zdolala německou olympioničku Dorotheu Koringovou.[11] Smíšenou soutěž ovládl německý pár Schomburgk a Koringová po výhře nad Švédy Frickovou a Setterwallem.[12]

Zúčastněné země

[editovat | editovat zdroj]

Celkově nastoupilo osmdesát dva hráčů a hráček, z toho šedesát devět mužů a třináct žen ze čtrnácti národů (muži ze 14 a ženy ze 6 národních olympijských výprav):

Finále smíšené čtyřhry v hale

Přehled medailí

[editovat | editovat zdroj]

Medailisté

[editovat | editovat zdroj]
Soutěž Zlatá olympijská medaileZlato Stříbrná olympijská medaileStříbro Bronzová olympijská medaileBronz
Mužská dvouhra  Charles Winslow
Jihoafrická unie (RSA)
 Harold Kitson
Jihoafrická unie (RSA)
 Oscar Kreuzer
Německo (GER)
Mužská dvouhra (hala)  André Gobert
Francie (FRA)
 Charles Dixon
Velká Británie (GBR)
 Tony Wilding
Australasie (ANZ)
Ženská dvouhra  Marguerite Broquedisová
Francie (FRA)
 Dorothea Koringová
Německo (GER)
 Molla Bjurstedtová
Norsko (NOR)
Ženská dvouhra (hala)  Edith Hannamová
Velká Británie (GBR)
 Sofie Castenschioldová
Dánsko (DEN)
 Mabel Partonová
Velká Británie (GBR)
Mužská čtyřhra Jižní Afrika Harold Kitson
 Charles Winslow
Jihoafrická unie (RSA)
Rakouské císařství Felix Pipes
 Arthur Zborzil
Rakousko (AUT)
Francie Albert Canet
 Edouard Mény de Marangue
Francie (FRA)
Mužská čtyřhra (hala) Francie Maurice Germot
 André Gobert
Francie (FRA)
Švédsko Carl Kempe
 Charles Dixon
Švédsko (SWE)
Spojené království Alfred Beamish
 Charles Dixon
Velká Británie (GBR)
Smíšená čtyřhra Německá říše Dorothea Koringová
 Heinrich Schomburgk
Německo (GER)
Švédsko Sigrid Ficková
 Gunnar Setterwall
Švédsko (SWE)
Francie Marguerite Broquedisová
 Albert Canet
Francie (FRA)
Smíšená čtyřhra (hala) Spojené království Edith Hannamová
 Charles Dixon
Velká Británie (GBR)
Spojené království Helen Aitchisonová
 Herbert Barrett
Velká Británie (GBR)
Švédsko Sigrid Ficková
 Gunnar Setterwall
Švédsko (SWE)

Pořadí národů

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí Země Zlatá olympijská medaileZlato Stříbrná olympijská medaileStříbro Bronzová olympijská medaileBronz Celkově
1. Francie (FRA) 3 0 2 5
2. Velká Británie (GBR) 2 2 2 6
3. Jihoafrická unie (RSA) 2 1 0 3
4. Německo (GER) 1 1 1 3
5. Švédsko (SWE) 0 2 1 3
6. Rakousko (AUT) 0 1 0 1
Dánsko (DEN) 0 1 0 1
8. Australasie (ANZ) 0 0 1 1
Norsko (NOR) 0 0 1 1
Celkově 8 8 8 24

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennis at the 1912 Summer Olympics na anglické Wikipedii.

  1. Olympic Tennis Event: Past Venues [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2015-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-14. (anglicky) 
  2. Tennis at the 1912 Stockholm Summer Games [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-15. 
  3. Official Report (1913): s. 616.
  4. Official Report (1913): s. 617
  5. Official Report (1913): s. 618
  6. Official Report (1913): s. 620.
  7. Official Report (1913): s. 621.
  8. Official Report (1913): s. 630
  9. Official Report (1913): s. 633
  10. Official Report (1913): s. 634
  11. Official Report (1913): s. 636
  12. Official Report (1913): s. 637

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]